Vždy jsem byl toho názoru, že člověk vlastnící plemeno APBT a seznámený s povahovými rysy a historií tohoto úžasného plemene, bude k těmto psům chovat velkou úctu a udělá vše pro to, aby pověst tohoto plemene nepoškodil. Jelikož většina z nás bydlí na vesnicích či městech, jsme jakožto majitelé tohoto kontroverzního plemene velmi často pod drobnohledem veřejnosti a mnoho lidí čeká na chybu, kterou mohou posléze použít pro znesnadnění chovu našich psů.
Každý majitel Amerického Pit Bull Teriéra (APBT) Vám potvrdí, že nejčastější problém soužití mezi lidmi (resp. mezi jinými pejskaři) jsou volně pobíhající psi, kteří se v mnoha případech nekontrolovatelně řítí k našim psům a to buď za účelem seznámení se, či dokázání si, kdo je tu alfa samec – majitel tohoto psa je pak ve většině případů v nedohlednu. Jistě si každý zažil na vlastní kůži tuto situaci, propotil mnoho triček a naučil se sebeovládání při laxní chůzi přicházejícího majitele na volno puštěného psa. Mnohdy se od majitele tohoto psa dozvíme, že dominanci u našeho psa způsobila nedostatečná socializace či výchova z naší strany – takže je to vlastně náš problém. To že 99% vesnic a měst má místní vyhláškou upravené volné pobíhání psů (čti zakázané) je jednoduše nezajímá, musí přeci nechat svého kuliferdu vyběhat.
Možná si říkáte, že tyto situace patří ke každodenním rituálům majitelů plemene APBT – samozřejmě nežijete-li někde na samotě z dosahu lidí. O čem chci tedy vlastně psát? Na toto téma bylo napsáno mnoho článků a postů na sociálních sítích, kdy dotčení majitelé apelují na nezodpovědnost ostatních pejskařů. Nechci psát přímo o tomto problému, protože nepředpokládám, že by si náš časopis četli majitelé labradorů či jiných plemen, zamysleli se nad sebou a začali se konečně chovat zodpovědně a na procházkách měli své psy na vodítku a tím neomezovali, či jakkoliv neohrožovali okolí (majitele pitbullů nevyjímaje). Rád bych se věnoval názorům několika lidí, které jsem měl tu čest si vyslechnout, když vyprávěli, jak tyto situace sami řeší…
Nejprve bych rád osvětlil, jak tyto situace řeším já. Když nastane jakákoliv obdobná situace a hrozí, že by můj pes mohl napadnout volně pobíhajícího psa, je potřeba si v prvé řadě uvědomit, že nemá cenu zkoumat kdo je v právu a kdo je viník. Uvědomte si, že jste majiteli plemene APBT, plemene, kterému je podsouváno mnoho věcí a ať už jste v právu či nikoliv, vždy se na Vás bude pohlížet jako na člověka, který vlastní krvelačnou šelmu – automaticky budete považován za viníka. Můžete s tím nesouhlasit, ale to je to jediné co zmůžete, náhled veřejnosti na naše plemeno je velmi komplikovaný a z tohoto důvodu je velmi důležité zamezit jakékoliv fyzické konfrontaci Vašich psů s volně pobíhajícími psíky a tím dávat pádné argumenty lidem, kteří chtějí poškodit naše plemeno. Jsem toho názoru, že majitelé APBT by měli jít příkladem ostatním majitelům psů a proto by měl vždy být jejich pes na vodítku a majitel tohoto psa by se měl vždy snažit zamezit vzájemnému napadání. Není nic jednoduššího, než svého psa zvednout do výšky a od přibíhajícího psa odejít. Drtivá většina psů, kteří k Vám běží, se chtějí s Vaším psem seznámit. Může však nastat situace, kdy jej chtějí napadnout. Tím, že psa zvednete do výšky, otočíte se a odejdete, tak tito „atakující“ psi většinou ztratí zájem. Málokterý pes by skočil po psovi, kterého držíte v náručí. Je zde ještě riziko, že pes, kterému vezmete jeho objekt zájmu (Vašeho psa), tak zaútočí na Vás, ale předpokládám, že na volno pobíhajících psu, kteří jsou agresivní vůči lidem, moc není… V té chvíli Vám nezbývá nic jiného, než svého psa pustit a začít se bránit – mnohdy to udělá Váš pes za Vás. Ale to je jiná situace, jste v přímém ohrožení a málokdo nechá cizího psa do sebe kousat a v klidu držet svého psa v náručí; vyjímaje případu, že se jedná o útočícího jeden a půl kilového yorkshiera.
Řešení těchto situací tímto způsobem nikterak neublíží Vašim psům a to ani po psychické stránce – psa nikterak netrestáte za jeho přirozenost, jen s ním odejdete a nenásilně mu zabráníte v případném fyzickém kontaktu. Myslím si, že je tento způsob humánnější, než jiné způsoby zahrnující například vyškrcování Vašeho psa visením na vodítku, kdy pod ním běhá seznamování chtivý pes. APBT je plemeno vyrovnané a manipulace od člověka za jakékoliv situace by měl pes zvládnout tak, aniž by Vás ohrozil či jakkoliv zranil. Je to jedna z předností tohoto plemene daná jeho historií – pro některé tak zavrženíhodnou.
Proč tedy píši tento článek? V poslední době jsem se setkal s názory několika lidí, kteří když se dostanou do této situace a majitel volně pobíhajícího psa není nablízku, či nereaguje na žádosti o odchycení vlastního psa, tak svého psa pouští, aby jim, jak se tak říká: „dal co proto“. Nevím jak Vám, ale toto mohou, podle mého názoru, udělat pouze nemocní lidé, léčící si svůj komplex méněcennosti na svých psech. Já své psy znám, nemám potřebu si u nich dokazovat, zda jsou či nejsou bojovní a zda by dokázali napadnout jiného psa. Znám své psy natolik, že nemám potřebu ohrožovat životy či zdraví ostatních psů, byť mají nezodpovědné majitele. Bohužel tímto přístupem, byť si dotyční myslí, že jsou v právu, velmi škodí našemu plemeni a chtěl bych na rozdíl od nich apelovat na ně samotné a ne na majitele volně pobíhajících psů. Několikrát se mi stalo, že při této situaci, po tom co majitel svého volně pobíhajícího psa odchytil, jsem tomuto člověku vysvětlil, proč jsem svého psa zvedal a velmi často jsem se setkal s porozuměním. Od té doby jsem tyto majitele psů potkával se psem na vodítku a vždy jsme prohodili pár vřelých slov. Který způsob Vám přijde lepší respektive prospěšnější pro samotné plemeno APBT?
