Tento článek bych chtěl věnovat jistému fenoménu, který postihl skoro každého, který si kdy pořídil psa s neznámým původem. Jsou lidé, kteří si takového psa pořídí z neznalosti, aniž by pochopili, že tímto svým jednáním podpořili množitele v jeho další činnosti. Téměř pro každého čerstvého majitele štěňátka je tento tvor ten nejdokonalejší a po čase až pes doroste, mnoho z nich zatouží po potomkovi po tomto jistě bezkonkurenčním psovi. Mnoho z nich ale získá jakési povědomí o tom, že chovat na psech s neznámým původem je jaksi neslučitelné s chovatelskou etikou a je to něco, co je mezi milovníky psů zavrženíhodné. Zde se tato skupina lidí rozdělí do 3 částí.
První část tvoří lidé, kteří se na jakoukoliv chovatelskou etiku vykašlou a zařadí se tak mezi dlouhou řadu množitelů a šíří do světa netypické představitele plemene. Možná Vás to překvapí, ale o této skupině dnes psát nechci, ačkoliv se této problematice obvykle velmi rád věnuji.
Druhá skupina jsou lidé, kteří přijmou realitu a rozhodnou se na takovém zvířeti nechovat. Ačkoliv by si tito lidé zasloužili větší pozornost a poděkování od všech opravdových milovníků psů, ani o nich dnes nechci psát.
Já bych rád napsal o lidech, kteří jsou ve třetí skupině. Jedná se o lidi, kteří chtějí po svém psovi potomka, ale příčí se jim chovat na zvířatech s neznámým původem. Možná si řeknete, že tato jejich snaha vzhledem k tomu, že mají psa s neznámým původem, je protichůdná. Tito lidé ale našli (dle jejich názoru) schůdnou cestu, jak na těchto zvířatech chovat a přitom z jejich pohledu neporušit chovatelskou etiku. Těmto lidem říkám hledači.
Jedná se o lidi, kteří se rozhodli, že vlastními silami dohledají předky svého psa, kterého si pořídili jako psa s neznámým původem. Dle názoru těchto lidí pak nebudou mít problém na zvířatech, kterým dohledají rodokmen, chovat. Ale položme si otázku – je toto počínání, resp. směr, kterým se dotyční ubírají, správný? Asi Vás napadne, že vzhledem k tomu, že píši tento článek a takto okatě se Vás ptám, tak odpověď je: „Samozřejmě, že není…“ A máte pravdu.
Tito lidé si neuvědomují jednu důležitou věc a to je, že chov u plemene APBT není jen o tom, aby se chovalo na zvířatech se známým původem. Chov APBT se vyznačuje důslednou selekcí (výběrem chovných párů) po celou dobu existence plemene. Je důležité se řídit všemi aspekty chovu a udržovat cílenou plemenitbou požadované znaky plemene. Při výběru chovných párů je potřeba zohledňovat např. zdraví, povahu a fyzické predispozice daného zvířete. Rodokmen je také důležitý, ale není to jediný faktor k „uchovnění“.
Co tím vším chci říct? To, že máte doma psa s neznámým původem, znamená, že máte doma množitelský produkt: zvíře, které vzniklo na základě volby množitele. Tedy člověka, pro kterého jsou pojmy chovatelská etika, selekce nebo povaha zvířat něco, čemu nerozumí a nezajímá ho to. Takže to, že tito lidé dohledají rodokmen zvířete, pominu-li, že jsou mnohdy dohledané informace pochybného charakteru, nemění pro daného psa a případné rozhodnutí vůbec nic. Resp. by nemělo nic měnit, bohužel to tak není. Lidé mají pocit, že dohledáním rodokmenu se pes stane lepším a mávnutím kouzelného proutku se u něj projeví typická povaha plemene APBT. Je to omyl a z mého pohledu se jedná o tzv. placebo efekt. Sice máte psa s dohledaných rodokmenem, ale jelikož se jedná o produkt náhodného křížení v 99,99% se jedná o zvířata s nestandardní povahou a zdravotními problémy. Ono se jakýkoliv prohřešek v chovu vždy projeví a je jedno jak moc se budete snažit tyto věci zamaskovat nebo bagatelizovat. U psů, kteří jsou dnes prezentováni jako psi s neznámým původem, se jedná mnohdy o 3. až 4. generaci tohoto množitelského umění a tato zvířata by v žádném případě neměla být použita do chovu.
