Jsem celkem zvyklý, že je mnoha lidem plemeno Americký pitbull teriér (APBT) trnem v oku. Mnoha lidem vadí povaha, historie, nebo samotný chov tohoto plemene. Nedávno jsem se s přáteli bavil o psech a jak už to tak bývá, rozhovor se svezl k chovu plemene APBT. Po chvíli mi bylo sděleno, že chovatelé těchto psů jsou velmi zvláštní a se psy dělají nehezké věci. Zbystřil jsem a čekal, co zajímavého se opět dozvím a očekával jsem velmi plodnou debatu.
Když jsem se zeptal, co moji přátelé myslí tím, že chovatelé plemene APBT dělají divné věci se psy, tak mi bylo sděleno, že viděli několik fotografií, kde byla fenka přivázaná k nějaké konstrukci a pes tak mohl tuto fenu „proti její vůli“ oplodnit. Ihned jsem se dozvěděl, že by se toto dalo kvalifikovat jako znásilnění. Vyslechl jsem si argumenty a čekal jsem, až mě kamarádi pustí ke slovu. Ještě bych rád uvedl, že se jedná o lidi, kteří jsou obeznámeni s povahovými rysy plemene APBT.
Následná diskuze, byla velmi plodná, a ačkoliv nevím, zda jsem kamarády přesvědčil o nutnosti použití této konstrukce zvané „krycí koza“, myslím si, že je dobré se k tomuto tématu na stránkách našeho časopisu vyjádřit. Pozorní a pravidelní čtenáři našeho časopisu ví, že plemeno APBT bylo šlechtěno po mnoho staletí na základě povahových rysů, kdy mimo jiných povahových vlastností byli vybíráni do chovu nejbojovnější a nejstatečnější jedinci. Touto cílenou plemenitbou zde máme i v dnešní době psy, v jejichž nitru stále doutná plamínek bojovníka. Psy, kteří nikdy neodmítnou výzvu k poměření sil. Můžeme s tím nesouhlasit, může nám tato povaha vadit, ale v případě, že máme takového psa doma, nezbývá nám nic jiného, než povahu tohoto psa respektovat.
V minulém čísle jsem se v článku „Chovatelská etika“ zaobíral tématem výběru chovných párů. Tento článek bude jakýmsi volným pokračováním, neboť začíná tam, kde předchozí článek skončil. Jak jsme si již řekli (a na stránkách tohoto časopisu milionkrát opakovali), plemeno APBT má problematický vztah ke psům, případně ke zvířatům obecně. U několika zvířat je tato dominance vystupňována tak moc, že pokud budete chtít např. nakrýt takovouto fenku, tak se vám to povede buď s velkými problémy, nebo dopadnete jako „sedláci u Chlumce“. V první řadě je důležité si osvětlit jednu podstatnou věc a to je chovatelský záměr. Představte si situaci, kdy máte doma na dvoře velmi nadějnou fenu, která je typickým představitelem plemene a rozhodli jste se pro nakrytí této fenky. Posuneme se v čase o nějaký ten týden/měsíc dál do doby, kdy máte vybraného krycího psa. Brali jste samozřejmě v potaz krevní linie, povahu, zdraví a úspěchy samotného psa. Domluvíte se s majitelem tohoto psa na krytí a rozjedete se za ním v daném termínu, který vám „určí“ vaše fenka. Po příjezdu ale zjistíte, že fence se její „vyvolený“ nelíbí a jak se říká – láskou by ho sežrala.
Co budete dělat teď? Budete se snažit o krytí a riskovat, že se vám psi při pokusu o krytí poperou a dojde ke zranění feny či krycího psa? Nebo si řeknete: „Tak nic…“, vezmete fenku, naložíte jí do auta a vydáte se na cestu domů? Buďme k sobě upřímní, když už se chovatel dopracuje ke kvalitní feně, najde kvalitního krycího psa a domluví samotné krytí, jistě se bude snažit, aby ke krytí došlo. Doufat, že při samotném „aktu“ bude krycí pes trpělivý a nechá po sobě fenku vyjíždět, případně strpí občasné kousnutí, je holá šílenost, která velmi často vyústí ve vzájemné potyčce a zranění psů. Nemusím zde jistě vypisovat, že zodpovědnému chovateli jde především o bezpečí vlastních zvířat. Zároveň by ale každý chovatel měl být schopen nakrýt fenu a to i v případě, že se fena snaží psa fyzicky napadnout.
V této chvíli právě nastupuje ta ošidná konstrukce nazývaná mezi chovateli „krycí koza“. Krycí koza slouží k zajištění feny a má jí zabránit v napadání krycího psa. Krycí koza by měla být, vzhledem k výškové variabilitě fen, polohovatelná – čímž dosáhneme toho, že fena se bude cítit pohodlně. Možná Vás napadne, zda moji kamarádi nakonec neměli pravdu a nejedná se o znásilnění. Je si ale potřeba uvědomit, že v přírodě, pokud by chtěl pes takovouto fenu nakrýt, tak by si nebral žádné servítky a pokud by se aktivně bránila, došlo by i k fyzické inzultaci. Nevím jak Vám, ale mně přijde mnohem humánnější, když se fena na chvilku přiváže ke krycí koze, což z jistého pohledu může být pro ni nepohodlné, ale na druhé straně se zamezí jakémukoliv fyzickému napadení a následnému zranění psů.
Další případ, kdy je vhodné použít krycí kozu, je, pokud je na samotné krytí feny pouze jeden člověk. Zapomeňte na to, že pustíte psa a fenu na volno a počkáte, než se s tím sami vypořádají. Byť fena nemusí vykazovat známky agresivity vůči krycímu psovi, ke změně může dojít během pár chvil. V případě, že by k této situaci došlo, je pro jednoho člověka téměř nemožné zamezit vzájemnému napadání a psi si mohou způsobit velmi vážná zranění. Neberte tedy krycí kozu jako nástroj na znásilňování fen, ale jako prostředek k zajištění bezpečného nakrytí feny, při kterém je brán hlavní zřetel na bezpečnost samotných psů.
