Jak už to tak bývá, i my máme vlastní facebookovou stránku, na které prezentujeme svá stanoviska k problémům týkajícím se plemene APBT. Velmi často s námi lidé komunikují právě díky této facebookové stránce a to tím způsobem, že se nám pochlubí přiloženou fotečkou jejich psíka, či položí dotaz. Jak už to tak na internetu bývá, mnoho lidí, kteří si přečetli pár článku na internetu, nebo například knihu „Na křižovatce pravdy“, mají najednou neutuchající pocit, že všemu rozumí a toto musí sdělit světu. Proto se mnohdy dočteme opravdové perly předkládané erudovanými odborníky, kterým bych nesvěřil do péče ani křečka (tím nechci nijak shazovat chov křečků). Já bych se v tomto článku ale rád věnoval trošku jiné skupině lidí, byť jejich odbornost je na podobné úrovni, jako výše uvedených „odborníků“. Dovolte mi tedy vysvětlit, proč tento článek píši. Před pár dny nás oslovila cestou facebookové stránky jedna slečna a ptala se, zda si může ke svým dvěma kočkám pořídit amerického pitbula. Na facebookové stránce nám sdělila, že četla mnoho příspěvků na podobné téma, ale co příspěvek to názor, kdy si tyto názory velmi často protiřečily.
Ačkoliv trávím ve virtuálním online světě poměrně hodně času, najdou se chvilky, kdy jsem např. v zaměstnání či spím. Proto jsem si tohoto dotazu všiml až po delší době, a bohužel se role rádců mezitím zhostili lidé, kteří nemají s plemenem APBT žádné zkušenosti. Pod výše uvedeným dotazem se objevila spousta rad typu: „Jaké si to uděláš, takové to budeš mít.“. Mohli jsme se dočíst o tom, jak většina lidí má spoustu zvířat na jedné hromadě společně s pitbulem. Když jsem si vše přečetl, chvíli jsem mlčky zíral na monitor a přemýšlel, jak vůbec reagovat a nebýt moc vulgární. Abyste mě pochopili, z mého pohledu jen hlupák může poradit něco takového, u plemene jako je APBT. Protože budeme-li brát v potaz genofond plemene APBT, kde se do chovu po celá staletí vybírali jedinci, kteří se vyznačovali velkou bojovností a vlastností zvanou game, je přinejmenším jasné, že pokud budeme brát v úvahu typického představitele plemene APBT, je hloupost se snažit o soužití psa plemene APBT s jinými zvířaty.
Jsou samozřejmě výjimky, které potvrzují pravidlo (procentuálně jeden z desetitisíce, kteří sice tolerují jiná zvířata ve svém okolí (např. feny), ale v případě jakéhokoliv rozporu nastoupí jejich přirozenost a tyto experimenty poté končí velmi tragicky. Když jsem se podělil o svůj názor na tuto problematiku, ihned jsem se dozvěděl, že je spousta psů se známým původem, kteří sdílejí svůj prostor s jinými psy a to bez jakéhokoliv náznaku agresivity z jejich strany. Mnoha lidem by toto tvrzení přišlo jako pádný argument, ale on je to problém, na který v našem časopise upozorňuji již velmi dlouho. Vezměte si např. takovou krevní linii Norrod, která se díky experimentům (rádoby)chovatelů vzdálila od původního APBT tak daleko, že se představitelé této krevní linie povahově podobají spíše bazošovým psíkům za pár stokorun. Jako důkaz toho, že tato krevní linie je v dnešní době původnímu APBT vzdálena, se dá pokládat to, že dnes už na světě neexistuje téměř žádná uznávaná chovatelská stanice, která by na této krevní linii chovala. A ano, představitelé této krevní linie jsou méně konfliktní vůči jiným psům, ale ruku v ruce se u představitelů této krevní linie objevila vlastnost pro APBT velmi vzácná a nežádoucí – dominance vůči lidem.
Paradoxem je, že krevní linie Norrod je v České republice velmi populární. Není se co divit, představitelé této krevní linie byli mezi prvními v 90. letech importováni do České republiky. Nepochybně se jednalo o kvalitní zástupce plemene APBT, ale bohužel se mnoho těchto psů dostalo do rukou amatérských chovatelů, kteří o tomto plemeni nevěděli zhola nic a cílenou plemenitbou (do chovu byli např. vybíráni psi nekonfliktní vůči ostatním psům) se jim povedlo vyprodukovat psa, který s původním APBT nemá, vyjma vzhledu, nic společného. Osobně se krevní linii Norrod vyhýbám jako čert kříži, neboť tato krev nese znaky, které jsou pro mne v dalším chovu nepřípustné. A zde to začíná být zajímavé i zábavné najednou, neboť jak vysvětlíte zájemci o štěně APBT, aby si dal pozor na psy s neznámým původem, ale zároveň i na psy např. krevní linie Norrod. Jak se asi bude tento člověk na Vás koukat, když ho budete odrazovat od koupě „bezpapírového“ psíka, což budete obhajovat tím, že jedině u psů se známým původem bude mít záruku povahy a zdraví, ale zároveň mu začnete vysvětlovat, že není rodokmen jako rodokmen?
Chápu, že mnoho lidí, kteří nevědí o APBT zhola nic, mají poté, co si pořídí psíka z útulku, či koupí psa od množitele, pocit, že svou výchovou docílili toho, že jejich APBT nenapadá ostatní psy. Není to jejich výchovou, neboť kdejakého oříška odnaučíte napadat cizí psy, ale jejich genofondem. Je to stejné jako u APBT, jehož genofond je díky cílené plemenitbě po mnoho staletí ustálen a jakoukoliv socializací či výchovou jej nezměníte. Zde se totiž dostáváme do zvláštní situace, neboť lidé, diskutující pod dotazem ohledně soužití APBT s kočkami, nabývají dojmu, že majitelé APBT, jejichž psi jsou vůči ostatním psům dominantní, se svým psům řádně nevěnují – zanedbali výchovu. Jaké tragické následky toto tvrzení může mít, kdyby se tento názor stal uznávaný širokou veřejností, nechme raději být.
Ono je to ale celé o nepochopení podstaty APBT – tedy jeho povahy a jeho historie. Samozřejmě na vině nejsou jen tito lidé, spoustu let nebyl nikdo schopný vést na toto téma diskuzi. Nikdo se nesnažil těmto lidem vysvětlit, že nevlastní APBT, když mají doma pejska z útulku. Nikdo nevysvětloval, co jsou to krevní linie a jak se od sebe odlišují. Mnoho lidí proto šláplo vedle a nejhorší je, že mnohdy o tom ani neví. Dostávají pocit, že jsou zkušení kynologové, neboť se jim povedlo převychovat to nebezpečné plemeno, které je známo tím, že napadá psy a ostatní zvířata. Nedivím se tedy, že tito lidé mají potřebu radit ostatním, vysvětlovat a zasvěcovat je do dané problematiky. Je ale potřebné si uvědomit, že tito lidé mnohdy páchají více škody než užitku.
