Do redakční pošty nám poslal jeden zahraniční chovatel APBT naskenované články věnované historii APBT, ale jsou ve stavu, kdy nelze určit autora či publikace, ve kterých byly tyto články uveřejněny. Jelikož se ale jedná o velmi zajímavé informace, které popisují historii APBT, rozhodli jsme se je přeložit do českého jazyka. Ačkoliv se nikdo z redakce tohoto časopisu neztotožňuje s používáním APBT k nelegálním účelům, je třeba si uvědomit, že psí zápasy patří neodmyslitelně k historii našeho plemene a jedině respektování a poznání historie APBT Vám umožní porozumět tomuto výjimečnému plemeni.
Ozývají se hlasy, že naší činností idealizujeme historii APBT a záměrně neuvádíme krutost psích zápasů. Články věnované historii v našem časopise jsou strohé překlady, které zachycují život, úspěchy a neúspěchy významných psů, tak jak je viděli chovatelé v té době.
Alligator přišel na svět jako náhodná myšlenka. Pan Williams získal od Maurice Carvera fenku Satin Lady. Byla to pěkná, velká, černá fena, o kterou jsem se osobně nikdy moc nezajímal. Pocházela z jednoho z těch namíchaných spojení, pro která byl Maurice tak známý. Na rozdíl od většiny Carverových psů však byla studená. Když nastal čas ji nechat nakrýt, pan Williams s ní vyrazil do Wichita Falls v Texasu a nakryl ji starým Tudor’s Niggerem, který byl toho času vlastněn J. E. Kingem. Nigger byl jedním z oněch starých Tudor psů a prošel si mnoha yardy, než se dostal ke Kingovi.
Krytí proběhlo a jak štěňata pomalu dospívala, měl jsem možnost poznat všechny tři psy. Alligator, ačkoliv byl sám o sobě tak skvělým psem, měl dva sourozence – kteří byli dle mého názoru minimálně stejně tak dobří, jako on. Byli to Soko a Susan Renee. Skvělí buldoci v každém směru.
Pan Williams si Alligatora nechal až do doby, kdy mu bylo něco přes jeden rok a nakryl s ním zpět jeho vlastní matku. V té době vlastnili Sokoa Plumber knl a líbil se jim tak, že se rozhodli zakoupit i Alligatora.
Když ho koupili, myslel jsem, že si dovezli slona, protože byl opravdu obrovský. Byl jsem si takřka jistý, že se jim nikdy nemůže podařit domluvit mu zápas a rovněž jsem věřil tomu, že šance, že bude tak dobrý jako Soko, je mizivá, možná až nulová. Musíte pochopit, že tohle bylo během éry opravdu skvělých psů a kdo mohl tušit, že tenhle velký a ošklivý pes může být něco speciálního.
Plumber knl začali s pár dobrými psy, od kterých očekávali a požadovali jen to nejlepší. Rollovali své psy lépe, než většina lidí se svými zápasila. Neustále vyhledávali nějakou akci a snažili se potkávat a mít lepší a lepší psy.
Nikdy nepoznali kouzlo postupného učení a školení psů. Byli skvělými dogmeny, ale rovněž byli na psy velmi tvrdí. Jejich psi museli být špičkoví, nebo se špičce alespoň velmi blížit. Jinak museli jít ze hry.
Gator začínal proti dobrým psům, kteří však byli většinou menší než on. Proběhlo i několik větších rollek, ale Alligator se vždy přes soupeře dostal jako nic. Plumber knl byli znepokojeni, protože nikdy nemusel ukázat, co v něm opravdu je, přestože na něj při několika příležitostech zkusili pustit i dva psy za sebou.
Pak ode mě dostali Tudor psa jménem Zeke, který byl velmi game. Jeden známý se tenkrát přišel podívat a mezi řečí řekl, že ho ten černý pes zas až tak nepřesvědčil a nezaujal a že by se vsadil, že by jej Zeke roznesl na kopytech. Plumber knl, kteří byli vždy ochotní jít do akce, souhlasili se sázkou. Onen známý, který podcenil Alligatora, byl brzy připraven o své peníze, když řekl, aby vyzvedli Zekeho, který pro Alligatora nebyl těžkým soupeřem. Na odchodu ten člověk prohlásil jednu větu, která ve světě bulldogů nemůže být pravdivější: „Můžete si být jisti, že podle vzhledu nemůžete soudit.“
V jejich touze po dokonalosti, požádali o možnost jít proti Trussell’s Dum Dumovi, aby viděli, jestli je Alligator opravdu game. Abyste věděli, Dummy byl ještě o něco větší pes, než byl Alligator. V té době byli očividně všichni psi z crossů a míchaných spojení považováni za cury a tak se všichni snažili udělat vše pro to, aby Alligatora zastavili. Když Plumbers přijeli k Trussellovi, nechali Alligatora běžet na tread millu téměř hodinu, pak jej patnáct minut nechali vychodit a vychladnout a pak jej zavedli rovnou do pitu na roll s Dum Dumem. Roll trval přes půl hodiny a Alligator šel na svých unavených packách kupředu, i když by to podle všeho už nemělo být v jeho silách. Nakonec se tento roll ukázal být poměrně dobrým game testem i pro Dum Duma. Když se po akci zeptali Trussella, co si o tom myslí, pronesl: „Ten černý pes dal Dummymu všechno, co chtěl.“
Následující Alligatorův zápas proběhl v rámci Mauricových velkých show. Alligator šel do akce jednoznačně jako outsider. Jeho oponent byl Bryantův pes jménem Satin a váha byla dohodnuta na padesáti osmi librách (26,3kg). Oba psi nastoupili v excelentní kondici a na takto velké psy nasadili neobvykle rychlé tempo. Alligator se zaměřil na oponentovy packy, zatímco Satin zákus na pacce vyměnil za zákus na nose a následně se vrátil zpět na zadní packu. Satin na dvacáté šesté minutě zaznamenává otočku, na třicáté minutě pak předvádí dobrý scratch. Alligator scratchuje na čtyřicáté minutě a podaří se mu Satina povalit na zem, aby mohl zpracovávat přední packy. Satin je odpočítán na čtyřicáté páté minutě a Gator se stává vítězem. Akci byl přítomen poměrně velký dav diváků, kteří okamžitě začali spekulovat o tom, jestli neznají někoho, kdo by měl tak velkého psa, který by mohl jít proti Alligatorovi.
Jeho následující zápas byl proti psovi jménem Jack, bez stanovené váhy. Alligator šel do akce o šest liber těžší (2,7kg). Tyto dvě těžké váhy se střetly a zápas započal. Jack, velký pes vzezřením připomínající stafforda, složil Gatora na zem a nepustil ho po celých dvacet minut. Gator však přitom nevynechal ani vteřinu a poctivě si držel své zákusy ze spodní pozice. Postupně se mu podařilo propracovat nahoru a kolem třicáté minuty je zápas zcela vyrovnaný. Jack byl zkušený pes, který však v ringu nikdy nepotkal sobě rovného soupeře. Po chvíli, kdy začínal mít Gator navrch, Jack začíná mít ten zvláštní vzdálený výraz v očích. Na začátku zápasu Bobby Ackel podotkl, že Gator nejspíš konečně našel důstojného oponenta a Jimmy Jobe se ve chvíli, kdy Gator dostával na zadek, otočil a řekl: „Jestli je Jack game a udrží si tempo, tak by Gator mohl být v pěkném průšvihu.“ Jak se zápas blížil ke konci, Bobby Ackel řekl: „Starej Jack vypadá, že už to má spočítaný,“ a jako by to předpověděl, přesně na jedné hodině byl Jack odpočítán. Šel jsem se pak podívat Jacka a nabídl jsem jakoukoliv pomoc, která byla v mých silách. Zároveň jsem si všiml břicha a hrudníku. Najednou jsem věděl, co způsobilo onen obrat v zápase – byla to zranění, která Gator způsobil, když byl v pozici spodního psa. A tato zranění byla svým rozsahem neuvěřitelná. Později jsem zaslechl, že Jack spokojeně dožil svůj život na zaslouženém odpočinku, poté co Gator ukončil jeho zápasnickou kariéru.
Nějaký čas po tomto zápase se nemohl najít nikdo, kdo by chtěl jít proti Gatorovi. Do Plumber knl v té době přijel odrollovat nějaké psy Caddell. Jednalo se o psy, které starý pán choval po mnoho let, a většina z nich byla velmi dobrá. Jednalo se o solidní Lightner-Colby psy. Měli s sebou i obrovského flekatého psa jménem Jeff. Byl příliš velký na všechny psy, kromě Alligatora. Tudíž Gatora odepli z řetězu, aby ukázal, co je Jeff zač. Abych řekl pravdu, tak podle mého názoru byl roll proti Jeffovi nejvyrovnanější akcí, jakou Gator zažil. Roll skončil brzy kvůli silnému krvácení Gatora. Jeff pak putoval na středozápad, kde si vedl velmi dobře a slyšel jsem, že dokonce získal titul championa.
Když už Plumber knl chtěli vzdát naději na další zápas, ozval se z Oklahomy chlápek jménem Brown, který chtěl proti Alligatorovi jít. Mnozí při hledání soupeře proti Alligatorovi selhali, ale tihle chlapi si dali záležet a podařilo se jim najít perfektního oponenta. Vzali v úvahu Gatorův styl a raději než obyčejného tvrdého kousače, tak zvolili psa, který uměl nejen kousat, ale zároveň byl všestranný a chytrý. Oba psi byli trénováni těmi nejlepšími trenéry té doby. Gatora trénoval pan Burton a Jokera pan Fox. Zápas byl domluven na padesáti sedmi librách (25,9kg) a rozhodčím byl Oklahoma Shorty. Psi se setkali uprostřed ringu a Gator se dostává do pozice spodního psa. Čas od času se probojuje nahoru a je frustrovaný Jokerovým stylem, který na něj působí velmi efektivně. Joker na dvacáté páté minutě zaznamenává otočku, ale ke scratchi dochází až na padesáté druhé minutě a Joker scratchuje jistě a tvrdě. Zhruba na jedné hodině začíná Alligator dominovat zápasu. Na jedné hodině a devíti minutách řve Alligator ve svém rohu při scratchi a ukazuje to, čím byl tak známý – „zabijácký instinkt“ – a můžete snadno vidět, že plánuje dokončit svoji práci tak rychle, jak jen to půjde. Na jedné hodině a dvanácti minutách je Joker odpočítán. Všichni jsme se shodli na tom, že jsme viděli dva z nejlepších velkých psů, kteří kdy zápasili. Plumber knl okamžitě skládají poklonu panu Brownovi a panu Foxovi za to, že přivedli tak excelentního psa a navíc ve špičkové kondici. Také oznamují, že se rozhodli poslat starého bojovníka do důchodu, teď, když má oficiálně titul championa.
Když zavzpomínám, vybavím si jen několik málo těžkých vah, které byly na úrovni Alligatorovy ligy. Hooten’s Butcher Boy, Sampson (poloviční bratr Alligatora) byli například dva velmi dobří psi, kteří si navzájem ukončili svou kariéru. Pak tu byl také jeden pes z Tennessee, který mě také zaujal. Ale pro mě osobně bude Alligator vždy tím nejlepším.
Mimo to, že byl Alligator skvělým zápasnickým psem, bylo vždy potěšením mít jej nablízku. Byl to hotový klaun. Nenakryl moc fen, ale to co po něm vzešlo, považuji za opravdu dobré psy. Jeho příběh nekončí jen u něj samotného, ale je potřeba zahrnout i jeho sourozence a jeho i jejich potomstvo. Nereprezentují jen několik dobrých psů, ale celou skvělou rodinu, která obstála v testu časem a to nejen v jedné zemi, ale na pěti kontinentech. Musíte si uvědomit, že tito psi nebyli nikdy objektem hromadného produkování, ale přesto mají obrovský dopad na psy dneška. Nikdy jsem nebyl přehnaně sentimentální, co se týče mých psů, ale pár jich pro mě bylo speciálních.
Ze všech těch věcí, které jsem o Alligator rodině vyjmenoval, mi přijde nejpůsobivější to, jak při crossech dobře sedí na drtivou většinu ostatních dobrých rodin psů. Upřímně věřím tomu, že mají takový genetický základ, který nemůže ublížit žádnému chovatelskému programu a ve většině případů naopak přidá do odchovů něco speciálního, co přichází jen čas od času. To je činí tak výjimečnými a to je přeci to, co všichni hledáme, nemám pravdu?
