Velmi často se dostávám do diskuze s lidmi, kteří byť milují zvířata, jmenovitě pak psy, tak je jim plemeno APBT, jeho povaha a vše kolem, trnem v oku. O čem přesně mluvím? Kdykoliv přijde řeč na mé psy, mnoho lidí se diví, proč je držím na úvazu odděleně. Někteří z těchto lidí alespoň tajně doufají, že občas nechám psíky společně proběhnout, aby se mohli pořádně vyblbnout. Když jim sdělím, že tato aktivita (společné volné pobíhání) by pravděpodobně neskončila dobře, diskuze se zaměří okamžitě směrem, k čemu je takový pes dobrý a zda by nebylo dobré tuto vlastnost (dominanci vůči ostatním psům) potlačit.
Pravděpodobně znáte moji odpověď předem, ale nepředbíhejme… Vždy se snažím vysvětlit, že mě jako majitele těchto psů tato vlastnost jakkoliv neomezuje. Moji psi mají dostatek pohybu, vyžití a fyzického kontaktu se mnou. Dále vždy upozorním, že je zde standard plemene společnosti ADBA, ve kterém se jasně hovoří o tom, že dominance vůči jiným psům je charakteristickým rysem plemene APBT a já jakožto chovatel tady nejsem od toho, abych jakkoliv hodnotil tento standard, ale pouze se snažím svými odchovy tomuto standardu přiblížit.
Jednou jsem na toto téma hovořil s majitelem a velkým milovníkem ovčáckých plemen a ten mi na toto téma řekl následující:
„Na to odpovídám, že psí zápasy už jsou minulost a Myiamoto Musashi, který v 16. století rozsekal 56 lidí jen v oficiálních soubojích a celkově jich pobil možná stovky, byl sice ve feudálním Japonsku považován za skvělého jedince, ale dneska by ho spíš drželi na psychiatrii pod zámkem a pod sedativy.
To, co bylo v minulosti ceněno, je dneska spíš problém. Přes to vlak nejede.“
Tuto svoji teorii zakončil tím, že jelikož je tato vlastnost v současnosti k ničemu, tak ji již není potřeba jakkoliv udržovat a bylo by dobré ji potlačit, neboť je v dnešní době na obtíž.
Otázkou je, komu je tato vlastnost na obtíž. Mně osobně například nikoliv, se psy chodím všude na vodítku, tudíž nemohou žádného jiného psa ohrozit… moment, vlastně mohou: pokud k nám přiběhne jiný pes, který v té chvíli nebude zajištěn a bude běhat na volno. Sám nespočítám, kolikrát jsem psa, kterého jsem venčil, hodil na ramena a utíkal před cizím psem, který se rozhodl, že se s námi seznámí. Mnohdy jsou tyto situace úsměvné, ale bohužel jen pro nezávislého pozorovatele. Pro mě osobně to jsou celkem stresové situace, které mám občas sto chutí zakončit kopancem do zadku majitele na volno puštěného psa. To si snad tito lidé neuvědomují, že nejsou na světě sami? Osobně znám jednu paní, která se bojí i yorkshirského teriéra, byť těžkého 1,75 kg. Ale bohužel, lidé jsou tvorové sobečtí a koukají jen na sebe a své pohodlí. Raději budou svého psa pouštět na volno, protože ten jejich pejsek se nepere a nikdy nikoho nenapadl. Ale již je nenapadne, že ne každý pes je přátelský a ne každý je rád, že ho začne obskakovat úplně cizí pes. Nemluvím teď jen o plemeni APBT, ale obecně. Znám mnoho labradorů, boxerů, atd., kteří rádi využijí každou příležitost k potyčce.
Další argument, který používám v obhajobě povahy našich psů, je ten, že potlačení dominance vůči psům lze docílit pouze cílenou plemenitbou. Jakákoliv socializace nebo výcvik nepomůže. Když se budu držet našeho plemene a nebudu odbočovat k jinému, jako je např. AST, kde se chovatelé touto cestou vydali, nemohu nezmínit krevní linii Norrod. Pokud se podíváte na zástupce této krevní linie, zjistíte, že se mnoho těchto psů již neprojevuje agresivně vůči ostatním psům a dokáží s nimi např. společně koexistovat v jedné domácnosti. Tohoto bylo docíleno právě cílenou selektivní plemenitbou, kdy majitelé chovných zvířat připouštěli do chovu právě jedince, kteří nejsou vůči ostatním psům dominantní. Důvody, proč tak tito lidé jednali, nechme stranou a zaměřme se na něco trochu jiného. Pokud jste se někdy trošku hlouběji zajímali o APBT a krevní linie, možná jste si všimli, že mezi chovateli není právě ona krevní linie Norrod moc v oblibě. Když se těchto chovatelů zeptáte, proč tomu tak je, 99% chovatelů Vám odpoví, že velké procento zástupců této krevní linie projevuje dominanci vůči lidem. Znám případy, kdy psi krevní linie Norrod napadli vlastního majitele, popř. děti majitelů. Se zástupci této krevní linie se snadno cvičí obrany, jelikož mají vrozené obranářské pudy a jsou velmi často nedůvěřiví k cizím lidem.
Teď se sami sebe zeptejte, zda-li je toto povaha, kterou byste u APBT hledali. Pro mě je APBT pes, který miluje lidi; miluje je bez rozdílu, je mu jedno jestli má u sebe páníčka, nebo si ho zrovna hladí náhodný kolemjdoucí. Povahu u krevní linie Norrod, kterou jsem výše popsal, bych čekal u jiných plemen, ale ne u APBT. Ano, mnoha lidem může tato povaha vyhovovat. Otázkou však je, zda je potřeba kvůli tomu měnit pravou podstatu APBT. Vždyť APBT nikdy nebude v obranách lepší než např. Belgický ovčák Malinois, mezi strážnými plemeny nebude APBT také moc vynikat, ve srovnání s plemeny výhradně určenými pro tuto činnost (např. středoasiati).
Ale abych se vrátil k tématu tohoto článku: já osobně zastávám názor, že APBT je dokonalý a vyhovuje mi na 100% v podobě, v jaké se nacházel v dobách minulých a v jaké se nachází i v současnosti. Povaha u plemene APBT je ustálena cílenou selekcí po mnohá staletí a osobně si myslím, že je hazardování tuto povahu jakkoliv měnit. Ono je to v podstatě jednoduché: cokoliv se v dnešní době lidem nehodí, nebo pro co nemají uplatnění, tak to zničí a vyhladí z povrchu zemského. A právě měněním povahy APBT pomocí cílené plemenitby tito psi, tak jak je známe, vymizí. Sám se Norrod krvi vyhýbám jako čert kříži, protože tito psi u mě nepředstavují typické představitele našeho plemene. Na této krevní linii můžeme krásně vidět, kam až dospělo hazardování a snaha změnit pro někoho „nevyhovující povahu“ těchto psů.
Každému říkám a kladu na srdce, že naši předkové – chovatelé, kteří plemeni obětovali mnohdy celý svůj život, nám předali APBT takového, jaký by měl být. Takového, který dělal svému jménu čest. A myslím si, že pokud by ti samí lidé viděli, jakým směrem se ubírá chov v dnešní době a co někteří „umělci nazývající se chovatelé“ s těmito psy provádějí, že se připouštějí do chovu zvířata bázlivá, agresivní vůči lidem, asi by se obraceli v hrobě.
Ačkoliv se v našem státě APBT na zápasy nepoužívá, dominance vůči jiným psům přeci nikomu nepřekáží a pokud má takovýto pes zodpovědného majitele, který svého psa zná a ví co od něj může čekat, tak tento pes neobtěžuje ani své okolí. Což se nedá říci o psech, kteří jsou díky experimentům s povahou mnohdy nebezpeční i svým majitelům.
Milujme své psy, respektujme jejich povahu, dopřejme jim důstojný život a hlavně je neodsuzujme za to, jací jsou!
