Ten kdo si někdy pořizoval psíka plemene Americký Pit Bull Teriér (APBT) jistě nrazil na spoustu „odborných“ rad, ze kterých je moudrý málokdo a více než pomoci tazateli zvyšuje ego a rádoby odbornost tomu, který je vyřkl. Zkusme se na tyto rady podívat z blízka a já se Vám pokusím vysvětlit, proč mám na tyto rady takovýto názor.
APBT není vhodný jako první pes
Jedna z prvních věcí, kterou se dozvíte, je ta, že APBT není vhodný jako první pes – tedy pro člověka bez jakékoliv zkušenosti se psy. Takže mám-li brát tuto radu vážně a doslova, musím mít nějaké zkušenosti se psy, a pak bych si mohl takovéhoto psa pořídit. Co ale získám chovem např. psů plemene labrador, či čivava nebo „maliňáka“? Samozřejmě se naučím to, že každý pes (bez ohledu na plemeno) má své potřeby – žrádlo, pití, venčení a nějakou tu aktivitu. Není to nic, na co byste nepřišli, pokud byste si nepořídili přímo APBT. Ohledně povahových vlastností těchto plemen se nepoučíte (ve vztahu k APBT) v ničem, protože každé plemeno má jinou povahu (což je celkem logické, jen spousta lidí na to zapomíná). Takže držením jiných plemen se ohledně výchovy, výcviku (což se odvíjí od povahy daného jedince) psa plemene APBT nenaučíte nic. Vezmeme-li v potaz hlavní dva rysy charakterizující povahu plemene APBT:
– Neagresivita vůči lidem
– Vyrovnaná povaha
Nevidím jediný důvod, proč by nemohl být APBT první pes, kterého si člověk pořídí. Zní to logicky, pěkně se to jistě čte, ale jako všechny věci má i tento můj závěr jedno velké ALE. Nevidím jediný důvod, proč by nemohl být APBT první pes, kterého si člověk pořídí, pokud bude respektovat povahové rysy, historii a potřeby svého psa. Pokud si někdo pořídí APBT jako svého prvního psa s tím, že je smířen s jeho povahovými rysy (které byly po staletí utvářeny cíleným selektivním chovem) a bude respektovat např. to, že se jeho pes pravděpodobně nebude „kamarádit“ s jinými psy, nevidím v rozhodnutí pořídit si takového psa, žádný problém. Toto se ale neobejde bez podrobného seznámení s historií plemene, na které je krásně vidět jaký v současné době APBT je.
APBT není vhodný pes pro začátečníky
Další radu, na kterou jste možná narazili, je, že plemeno APBT není vhodné pro lidi nepolíbené kynologií. A jsme opět u toho začarovaného kruhu – jak má někdo získat kynologické znalosti, pokud se nedostane ani k jedinému jedinci plemene APBT. Ano, můžete se učit na jiných plemenech, ale myslím, že spousta lidí mi dá za pravdu s tím, že na každé plemeno platí jiný přístup. Nebudete přeci cvičit stejně čivavu a např. „maliňáka“. To samé platí u plemene APBT – postupy, které fungují např. u německého ovčáka, nadělají u jedince plemene APBT více škody jak užitku. A výsledek z výše napsaného? Opět platí to co jsem napsal u první rady: tj. jedince plemene APBT si může pořídit i začátečník, ale po předešlé podrobné „přípravě“, která bude obsahovat seznámení se s povahovými vlastnostmi tohoto plemene a potřebami. Pokud by někomu nevyhovovaly např. povahové vlastnosti plemene APBT, doporučuji si vybrat jiné plemeno a to takové, které bude Vašim požadavkům vyhovovat. Nikdy se nesnažte měnit povahu psů a jít výchovou, či výcvikem proti přirozenosti tohoto plemene, jako např. vztahu APBT s jinými psy, případně zvířaty. A ještě jedna poznámka k této radě. Všimněte si, že když Vám někdo řekne: „APBT není vhodný pro začátečníky“, tak se mu mírně nadme hrudník a nadzvedne nepatrně bradu. Tímto svým prohlášením se totiž pasoval do skupiny odborníků, neboť on již toto plemeno vlastní. Já sám se za žádného odborníka nepovažuji, jsem člověk, který chová APBT protože mi učarovala povaha těchto nádherných zvířat. Nikdy nebudu odborník, či profesionál – chovám toto plemeno, protože mě to baví, nikoliv proto, že bych si na tom chtěl zakládat nějakou kariéru, nebo byznys. S klidným svědomím budu amatér celý život, amatér, který se bude těšit přítomností pravých bulldogů až do své smrti.
APBT patří na cvičák
S tímto prohlášením Vás ženou na nejbližší cvičák místního ZKO, kde Vám zaručeně poradí jak vychovávat Vašeho nového malého kamaráda a nastaví směr jakým se ubírat. Mnohdy Vás uvrtají do cvičení obran. Než začnu vysvětlovat jak jsou obrany u plemene APBT špatné, rád bych upřesnil jednu podstatnou věc. Obrany se děli na dvě základní odvětví:
Sportovní obrany – psa dráždíme a rozvíjíme lovecký a kořistnický pud, výcvik obrany je založen na principu lovení kořisti (rukávu). Figurant je pro psa v podstatě kamarád, který mu umožňuje kořist lovit. Tento výcvik při správném provádění nezatěžuje tolik nervovou soustavu psa. Výcvik je pro psa vlastně velmi zábavnou hrou.
Pracovní obrany – u psa rozvíjíme jeho obranný a bojový pud a v podstatě jej učíme bojovat proti figurantovi jako proti velkému protivníkovi. Při výcviku pes s figurantem svádí opravdový boj a tím je nervová soustava psa velmi zatěžována. Při nesprávném nebo špatně zvládnutém výcviku však může hrozit, že ze psa budete mít agresivní a nebezpečné zvíře. Proto je potřeba mít k tomuto výcviku dostatek zkušeností nebo cvičit pod dohledem zkušených kynologů.
Nepředpokládám, že by někdo vzhledem k povahovým vlastnostem plemene APBT podstupoval pracovní obrany a snažil se rozvíjet obranný a bojový pud zaměřený proti člověku. Je to něco, co je proti samotnému základu plemene APBT a je to v rozporu s jeho přirozeností. Na druhé straně definice sportovních obran nezní špatně a mnoho lidí, kteří se svými psy cvičí právě sportovní obrany a argumentují tím, že je to pro psa hra, figurant je kamarád a je to pro ně způsob jak psa utahat. Znám případy, kdy majitelé chodili se psi na obrany a pak se stalo neštěstí protože se jim pes zakousl do ruky procházející osobě, které jen podklouzly nohy a spadla vedle psa. Pes situaci špatně vyhodnotil a udělal to, co měl naučené. Osobně znám hodně způsobů jak unavit psa a nezahrnuje to kousání do rukávu figuranta. Mám priority nastavené jinak – lidi jsou tu od mazlení ne od toho, abych jim kousal do rukávu nasazeného na ruce figuranta. Možná Vám můj přístup přijde paranoidní, nebo nesmyslný, ale viděl jsem spoustu psů zlomených podobným výcvikem a věřte mi, když napíšu že to byly slabé stíny hrdých, nebojácných a hlavně vyrovnaných psů.
A ještě si dovolím jednu poznámku ohledně kynologických výcvikových středisek: těm, kteří argumentují tím, že se pes na „cvičáku“ naučí základní poslušnosti, bych rád vzkázal toto: Ten kdo neumí sám naučit psa povely „Sednout!“ a „Místo!“ (což jsou předpokládám jediné dva povely, které budete potřebovat), nemá právo psa vlastnit. APBT není a nikdy nebylo služební plemeno a nikdy se nemůže měřit v poslušnosti s plemeny jako je např. „maliňák“. Nečekejte od svého APBT absolutní poslušnost a do puntíku plnění vašich pokynů – uleví se Vám a pravděpodobně i Vašemu psovi. Ale to vše souvisí s …. ano vím, že se budu opakovat …. s historií plemene a jeho povahovými vlastnostmi.
