Do redakční pošty nám poslal jeden zahraniční chovatel APBT naskenované články věnované historii APBT, ale jsou ve stavu, kdy nelze určit autora či publikace, ve kterých byly tyto články uveřejněny. Jelikož se ale jedná o velmi zajímavé informace, které popisují historii APBT, rozhodli jsme se je přeložit do českého jazyka. Ačkoliv se nikdo z redakce tohoto časopisu neztotožňuje s používáním APBT k nelegálním účelům, je třeba si uvědomit, že psí zápasy patří neodmyslitelně k historii našeho plemene a jedině respektování a poznání historie APBT Vám umožní porozumět tomuto výjimečnému plemeni.
Ozývají se hlasy, že naší činností idealizujeme historii APBT a záměrně neuvádíme krutost psích zápasů. Články věnované historii v našem časopise jsou strohé překlady, které zachycují život, úspěchy a neúspěchy významných psů, tak jak je viděli chovatelé v té době.
Mayday a jeho sourozenci byli všichni jedineční, ale Mayday vždy vyčníval. Byl velký, sebejistý a nebojácný. Jako štěně vypochodoval z dodávky po hodně dlouhé cestě, zaštěkal a označkoval si můj kennel jako své teritorium, sotva se dotkl země. Měl obrovskou hlavu, dlouhé uši a od samého začátku štěkal na ostatní psy. Jeho hlava byla vždy hrdě vztyčená a zdálo se, že si sám o sobě myslí, že je „pan někdo“. Bylo to šťastné a energické štěně.
Poprvé jsme jej dali do čtverce proti CH Leroyovi (potomek z krve Paladina). Leroy byl tvrdý kousač a okamžitě se pustil do soupeřova hrudníku. Konečně se Maydayovi podařilo najít zákus na hlavě a donutit tak Leroye pustit jeho zákus. Mayday byl naštvaný. Po následujících pět minut s Leroyem doslova vytíral podlahu. Museli jsme to ukončit, aby jej nezabil. V ten moment Mayday začal řvát ve svém rohu. Byl vskutku impozantní.
Záznamy ze zápasů
1. První zápas byl dohodnut proti SLK and Dennis L’s Hi Voltage 2xW. Tento zápas byl výjimečný díky následujícím okolnostem. V pondělí jsme pozdě v noci dorazili do Puerto Rica se dvěma psi (Choice a Leroy). Oba vyhráli a my se zhruba ve dvě ráno vrátili do kennelu a okamžitě jsme věděli, že je něco špatně. Vždy, když Mayday slyšel můj hlas, tak začal štěkat a řvát, protože věděl, že je čas pracovat. Problém byl, že teď bylo ticho. Vzali jsme baterku a k našemu překvapení jsme našli Maydaye v jeho kleci, ale s ním tam byl ještě jeden mrtvý bulldog. Byl to bratr fenky Southern Kennel’s Xuxa. Zřejmě se utrhl a bojovali přes plot a Maydayovi se podařilo plot chytit a nadzvednout tak, že se k němu mohl druhý pes protáhnout. V podstatě se nic nestalo, zabil menšího psa, ale problém byl, že zápas byl domluven na sobotu a on vypadal vyčerpaně. Umyli jsme jej, zamkli ho v tmavé místnosti se spoustou žrádla a vody a nechali jej tam až do zítřejší procházky. Vypadal lépe a v tomto přístupu jsme pokračovali i druhý den. Vážně jsem se strachoval, že díky tomuto incidentu může mít unavenou tlamu. Zajedno díky způsobené díře v plotě a za druhé kvůli zabití druhého psa. V den zápasu měl Mayday už jen pár škrábanců a trochu nateklé pysky. Oponent Hi Voltage vážil 67 liber a vypadal jako monstrum. Mayday měl 59 liber a vedle Hi Voltage vypadal drobně. Ale byli jsme dohodnuti, že na váze nezáleží. Mayday vyhrál ve 35 minutách. Neukázal ani náznak únavy a od dvacáté páté minuty převzal kontrolu a dovedl zápas do finiše.
2. Soulman and Plumb Dave’s Big Red (2xW). Abych řekl, co tomu předcházelo. Southern Kennels přijeli do Puerto Rica s pěti psy a se čtyřmi vyhráli (ztratili jsme jeden zápas proti Stone City Kennel’s CH Nico 4xW ROM se synem po CH Rattlerovi v jedné hodině a třinácti minutách). Předtím jsme přijeli se třemi psy a se všemi jsme vyhráli. Lidé na jižní Floridě začínali říkat, že Southern Kennels v Puerto Ricu pouze vyhrává a že se nejedná o kvalitní výhry. Speciálně Soulman šířil tuhle myšlenku. Southern Kennels už předtím proti Big Redovi prohráli (s jiným synem po CH Rattlerovi, který se zastavil na jedné hodině a pěti minutách). Poté Big Red vyhrál svůj druhý zápas na jedné hodině a dvaceti pěti minutách a byl připraven bojovat o titul championa. Protože jsem proti Big Redovi už prohrál, chtěl jsem jej dostat s Maydayem. A po mnoha a mnoha telefonátech byl zápas konečně domluven. Maydayova pit váha byla v té době 60 liber, ale aby se zápas vůbec mohl uskutečnit, museli jsme jít na 58 liber. Šílel jsem touhou Big Reda porazit, abych dokázal, že všechny zápasy (a i psi) v Puerto Ricu byli opravdové a tvrdé. Ačkoliv jsme se snažili sebevíc, Mayday měl při vážení 58,5 libry. Zaplatili jsme zálohu a dostali hodinu na to, abychom se dostali na 58 liber. Povedlo se nám to a párty mohla začít. Byl to Maydayův nejjednodušší zápas. Zacházel s Big Redem jako s boxovacím pytlem. Doslova s ním vytíral podlahu. Diváci chtěli změnit jeho jméno na Payday (výplata), jiní jej nazývali zabijáckým strojem. Havan Tito ječel: „Je to GrCH Rodney, reinkarnovaný GrCH Rodney.“ Big Red zůstal stát ve třicáté sedmé minutě a zápas skončil se řvoucím Maydayem v rohu. Jako by se zrovna rozehřál a chtěl aspoň další hodinu. Bylo to působivé vítězství. Později mi Soulman zavolal a řekl, že jeho psi jsou stejně pořád lepší než ti v Puerto Ricu. Ale jen o dvě minuty. Musel jsem se smát.
3. Po jeho druhém vítězství bylo extrémně obtížné domluvit další zápas. Museli jsme mu změnit jméno. Vyhrál až příliš působivě a nikdo nechtěl jít proti psu jménem Mayday. Můj velmi dobrý přítel Angel mu nakonec domluvil zápas proti Gator Boys a jejich údajnému čtyřnásobnému vítězi v New Yorku. Nakonec se ukázali s Petem Jr., který byl dle mého názoru napůl krokodýl. Říkám vám, že ten pes uměl kousat. Byl nižší a mohutnější než Mayday a vypadal jako typický Bullyson/Cowboy, ale se 60 librami. Ten pes byl opravdový stroj na zabíjení. Byl to Maydayův do té doby nejtěžší zápas. Byl nejkratší, ale nejzuřivější. Mayday nějak vytušil, že jediná šance je zabít toho krokodýla, než on zabije jeho. Ukončil to ve dvacáté deváté minutě, ale s příšernými zraněními na hrudi. Byli jsme u veterináře, byly dvě hodiny ráno a Mayday byl studený a umíral. Zranění bylo jen palec od plic. Byl zázrak, že přežil. Pracovali jsme na něm dlouho a tvrdě a můj přítel Angel si jej u sebe nechal několik měsíců. Po tomhle zápase to byl CH Mayday. Nevěřili byste, jak jsem byl nadšený.
4. Pro čtvrtý zápas jsme nemuseli hledat nikoho, oni si našli nás. Nemuseli jsme měnit jméno ani nic podobného. Zápas byl domluven proti Big Dust’s CH Buddaovi. Ve skutečnosti vyhrál šest zápasů, ale pouze poslední tři byly uvedeny ve SDJ. Tentokrát jsme se dohodli na 65 librách. V prvních pěti minutách Budda zlomil Maydayovi packu. Budda byl tvrdý pes a Mayday stál pouze na třech nohách, ale šel pořád a pořád. Byl to klasický zápas, po třiceti minutách byli stále vyrovnaní a oba lehce zpomalovali. Na čtyřicáté páté minutě začal Mayday přebírat vedení a já jej pobízel k závěru. Při každém mém hlasitém povzbuzení třásl se soupeřem jako zběsilý. V jedné hodině a pěti minutách se Budda zastavil. Mayday opět řval ve svém rohu. Po tomto zápase jsem jej na rok dal na odpočinek. Poprvé jsem s ním nakryl Xuxu (z tohoto vrhu vzešel GrCH Lukane) a ani jsem neuvažoval o tom, že bych s ním znovu zápasil, protože po posledním zápase chodil pouze po třech nohách. Pak jsem ale potkal Cuban Missing Linka, který pravděpodobně ví víc, než všichni veterináři. Řekl mi, že Mayday chodí po třech jenom z toho důvodu, že si pořád myslí, že jej packa bolí. Viděl jsem rentgeny a pomyslel jsem si, že je blázen. On mi však řekl, že zlomenina kost pouze posílila a pre-keep může problém vyřešit. Zkusil jsem to a k mému obrovskému překvapení měl Cuban Missing Link pravdu. Nejen, že mu spravit packu, Mayday vypadal o dva roky mladší.
5. Nejlepším zápasem byl GrCH Mayday proti Tant’s Codymu. Nejen díky tomu jak moc byl Cody dobrý (později se ukázal jako dead game), ale zejména díky okolnostem, které zápas provázely. Bylo téměř nemožné, aby Mayday tenhle zápas vyhrál. Všechny okolnosti stály proti nám. Pan Tant nevěděl, že půjde proti Maydayovi. Zápas totiž domlouval místo nás můj přítel Angel. Pana Tanta plně respektujeme a vážíme si ho jako dogmana a chovatele, ale také jsme chtěli ukázat, že Mayday zvládne jakéhokoliv Red Boy/Jocko psa. Takže jsme šli k hlavnímu zdroji krve GrCH Yellowa. Tedy k panu Tantovi.
Maydaye jsme připravovali na Floridě a do Jižní Karolíny jsme s ním přiletěli pár dní předem. Zápas byl domluven na 65 librách. Udělali jsme menší chybu při posledním krmení a Mayday vážil 65,5 libry. Zaplatili jsme zálohu. Jednalo se ale jen o půl libry, což při téhle váze není zas až takový rozdíl, takže pan Tant souhlasil se zápasem. Začali jsme tedy umývat Maydaye. Už jsme byli téměř hotovi, když se pan Tant na Maydaye začal dívat pozorněji. Začal říkat, že je to moc pěkný pes a že vypadá přesně jako jeho Yellow psi. Začínali jsme být nervózní. A pak konečně řekl: „Je to ten, kdo si myslím??? Je to CH Mayday?“ No, co jsme na přímou otázku asi tak mohli říct. Museli jsme to přiznat. Byl velmi, velmi naštvaný. A upřímně jej nemohu vinit. Řekl, že nechce jít proti vlastním psům. Řekl jsem mu, že Mayday je sice syn jeho GrCH Yellowa, ale že on nebyl chovatel, který ten vrh uskutečnil. Chovatelem byl Hollingsworth a zaplatil poplatek za krytí. Tant pouze sebral peníze. Řekl jsem mu, že Mayday je pouze z 50% jeho krve, druhých 50% je Hollingsworthův pečlivý výběr Bolio-Tombstone.
Každopádně, Tant poté co vybral zálohu, vzal svého psa a odjel z místa zápasu. Zůstali jsme tam stát s Maydayem, který byl úplně mokrý. Ani jsme neměli šanci dokončit mytí. Byli jsme vážně frustrovaní. Sám pro sebe jsem si říkal, že tohle bylo naposledy, co jsem Maydaye připravoval na zápas, bylo prostě nemožné mu najít oponenta. Pár přátel jako Cuban Missing Link čekalo v autě a já je poprosil, zda by Maydaye neodvezli do Miami. Samozřejmě jsme té noci Maydaye nenakrmili a celou tu dlouhou noční cestu byl o hladu, dokud ráno nedojeli domů. Tam mu prostě jen dali misku psího žrádla. Všechno bylo pryč. Ztratili jsme poslední šanci jít s ním do zápasu. To nedělní ráno v dubnu 1996 jsem se probudil naprosto zklamaný. Rozhodl jsem se zavolat panu Tantovi a pokusit se urovnat situaci tak, aby se zápas mohl uskutečnit. Po dvouhodinové konverzaci souhlasil, ale vytyčil několik podmínek. Mezi nimi například, že se zápas odehraje ve čtvrtek a že nebude záležet na váze. Mohl jsem to buď přijmout tak, jak to je anebo odmítnout. Souhlasil jsem.
Okamžitě jsem zavolal svým přátelům na Floridě a řekl jim, k čemu jsem se rozhodl. Všichni na mě přes telefon začali ječet, že jsem snad zešílel. Řekli mi, že Mayday vypadá příšerně. Byl vystresovaný, vyhublý a pod svojí pit váhou. K tomu všemu bych jej musel znovu poslat letadlem. Zkrátka mi jej odmítli poslat. Odhodlaně jsem jim připomněl, že je to můj pes a beru si za něj plnou zodpovědnost a oni se konečně uvolili mi jej poslat. Dr. Pepe byl ten, kdo jej dopravil na letiště. Okamžitě po naložení do letadla mi zavolal, že je Mayday v opravdu špatném stavu. Vystresovaný, unavený, neodpočatý a v neposlední řadě výrazně pod svojí pit váhou. Všichni přátelé mi řekli, že jsem se zbláznil a že přijdu o skvělého psa. Řekli, že je nemožné, abych s ním vyhrál, speciálně proti tak zkušenému dogmanovi, jako je pan Tant. Když Mayday podruhé dorazil do Jížní Karolíny, byl jen kost a kůže. Začínal jsem si myslet, že moji přátelé měli pravdu. Tyhle okolnosti byly až moc i na nejlepšího psa všech dob. Vypadal naprosto zničeně. Mám jeho fotku z toho dne a vypadá na ní jako úplně jiný pes. Hromádka kostí. Můj přítel Angel byl jediný, kdo byl ochotný mi pomoci. Pomohl mi dát Maydaye do kupy v pouhých čtyřech dnech. Zůstal se mnou a pracovali jsme společně. Vykašlali jsme se na trénink a na keep, všechen čas jsme obětovali snaze o zotavení Maydaye ze všech těch dlouhých hodin cestování a z podvýživy.
Čtvrteční noci jsme se dostavili na místo určení a pan Tant přivedl Codyho. Vážil 72 liber a vypadal jako kůň. Byl to od něj zatraceně chytrý tah, že dal Codymu veškerý odpočinek, co potřeboval a doplnil to kvalitním žrádlem. Nechal jej nabrat 7 liber. Takže teď jsme měli jít proti silnějšímu, většímu a kompletně odpočatému psovi. Vypadalo to špatně. Mayday vypadal podstatně menší než Cody a byl stále ještě vystresovaný z cestování. Zaznělo „vypusťte psy“ a párty začala. Přesně jak jsme předpokládali, Cody se ujal vedení a od samého začátku Maydaye tvrdě tlačil. Prvních třicet pět minut se Mayday snažil pouze držet z dosahu silnějšího psa a bránit se. Měl pár zákusů na čumáku, tvářích a hrdle. Párkrát se Mayday pokusil jít i na zadek, ale Cody byl příliš silný a setřásl jej. Konečně Mayday pochopil, že proti němu stojí o dost silnější pes, než je on sám. A přestal s pokusy o zákus na zadku a zadních nohách. Pokračoval ve zpracovávání předku. Čumák, nos, tváře, hrdlo. Po 35 – 45 minutách začínal být Mayday lehce ve vedení. Našel dobrý zákus na hrdle a držel si jej několik minut. V padesáté první minutě stál nad Codym a zpracovával mu hrdlo. Pan Tant nás požádal o scratch na pokračování. Cody se nehýbal, takřka nedýchal a vypadal jako mrtvý. Souhlasili jsme. Nemysleli jsme, že existuje nejmenší šance, že Cody bude scratchovat. Páni, jak jsme byli překvapení, když Cody začal ve svém rohu řvát jako maniak. Před námi stál opravdový dead game pes! Cody se do Maydaye tvrdě pustil a pěkných pár minut mu dával zabrat. Pak konečně Mayday na jedné hodině a třech minutách našel ten samý zákus na hrdle jako předtím. Tant nás opět požádal o scratch na pokračování. Okamžitě jsme odmítli. „Buď si toho dead game psa vyzvedněte, nebo ho Mayday zabije přímo uprostřed pitu,“ řekl jsem. Pan Tant se rozhodl správně a oba psi předvedli pěkné a tvrdé courtesy scratche. Mayday byl ve svém živlu. Řval a zmítal se ve svém rohu a vypadal, že by pokračoval klidně celé další hodiny. Byli jsme schopni ho uklidnit až po dlouhých patnácti minutách. Tohle byl tedy pátý zápas a byl ten nejlepší, jaký jsem kdy viděl.
