Tak jsem si takhle v poklidném sobotním večeru projížděl internet a zjišťoval, co je kde nového. V prvé řadě na naší APBT Online Database (online databázi rodokmenů), kde se denně objeví cca 150-250 nových psů nebo plánovaných spojení a je tedy na co koukat, studovat a zjišťovat. Občas člověk mrkne i na facebook, aby pochytal nějaká ta moudra od erudovaných a léty ostřílených všeználků, kteří neumějí nic jiného než chytračit na podobných sociálních sítích, ačkoliv doma mají jednoho pejska a informace, které byly aktuální cca před deseti lety.
V jednom takovémto článku umístěném na jedné nejmenované „klubové autoritě“ (jak ji autor článku nazývá) se dozvídám jak je stav chovu APBT žalostný a jak lidé naletěli a že poměr mezi podvedenými majiteli a lidmi, kteří narazili na poctivého chovatele, je 90:10 procent (nevím, kde vzal autor tuto statistiku, ale nechme to být). Dále jsem se dozvěděl, že se není co divit, když lidé, kteří píší články do časopisu, mnohdy vlastní psa pouze pár let. Poté jsem se dozvěděl, jak je potřeba se obracet na ty správné „klubové autority“ a že se jim vždy dostane relevantní odpovědi na kvalitu rodokmenu např. při koupi štěněte.
Popravdě bych tyto narážky nechal na pokoji, nejsem tak paranoidní, abych si vše vztahoval na sebe a měl potřebu se ke všemu vyjadřovat a vysvětlovat svůj pohled na věc. Na druhé straně mě ani tak nerozhořčili nejapné narážky, jako to, že se zde snaží někdo poukázat na to, že existuje v ČR pouze jedna „klubová autorita“, u které se dozvíte relevantní informace, neboť tento klub existuje mnoho let a má svoji tradici…
Takže mi dovolte napsat malinkou úvahu nad stavem chovu APBT v České republice a pár poznámek, které samozřejmě nejsou mířeny na nikoho konkrétního, stejně jako ve výše uvedeném článku. V prvé řadě si nemyslím, že počet let věnovaných plemeni APBT je základem toho, že dotyčný má ve všem pravdu a o jeho názoru se nediskutuje, neboť by se měl tesat přímo do kamene. Znám pár „chovatelů“ (mimo jiné jsou někteří ve vedení klubů či spolků působících na území ČR), kteří chovají plemeno APBT více jak 15 let, ale jejich znalosti o plemeni se rovnají znalostem člověka, který si jednou přečetl knihu „Na křižovatce pravdy“. Jejich jediným argumentem jsou právě ona odsloužená léta, neboť jejich odchovy se kvalitativně dají srovnávat s „bazošovými“ psíky prodávanými za 1.000,- Kč. Sám se plemeni APBT věnuji teprve cca 7 let a vím, že jsem pořád na počátku úžasné cesty, při které potkám jistě mnoho psů. Mnoho psů, kteří se budou blížit mému vysněnému ideálu a na kterých budu chtít chovat. Ale i psů, kteří budou tomu vytouženému ideálu vzdáleni jako já ke štíhlému modrookému blonďákovi (popřípadě ještě inteligentnímu). Rozdíl je ale v tom, že já se budu za začátečníka považovat i za dalších pět, deset, patnáct let… – byť doufám, že budu mít na dvoře několik bulldogů, kteří mi budou dělat radost, a budu na ně pyšný. Ale to mi přeci nebrání v tom, abych mohl psát články do našeho časopisu a říci tak nahlas svůj názor i v současnosti.
Ale to jsem malinko odbočil, vrátím se k původnímu tématu, proč tento článek píši. Proč je stav APBT v České republice žalostný? Jistě to není tím, že se v našem časopise objevují články o množitelství, historii či povaze plemene. To má přesně opačný efekt – tedy v to aspoň doufám a zpětné reakce na náš časopis mě v tom utvrzují. Stav chovu APBT je podle mého soudu žalostný z jednoho prostého důvodu – dovolilo se to. Nevíte co tím myslím? Je to jednoduché, náš klub (Klub Chovatelů Pit Bull Teriérů) vznikl právě jako reakce na neutuchající žalostný stav plemene APBT. V době, kdy náš klub vznikl, byly velmi časté podvody s rodokmeny, množila se zvířata s neznámým původem (to byli ti hloupější jedinci, kteří netušili, že je např. velmi jednoduché si nechat vystavit jakýkoliv certifikát u registru v Srbsku) a informace o plemeni se získávaly od hobby chovatelů vlastnících jednoho pejska (ve většině případů se jednalo o psa s neznámým původem). Jedinci s falešným rodokmenem se vydávali na soutěžích za vzor ostatním, ačkoliv pravda o těchto psech byla známá. Ano, byla zde jedna, začíná se mi ten název líbit, „klubová autorita“, ale ta jaksi výše uvedené věci řešit nechtěla, ba dokonce se do tohoto všeho sama zapojila – a to nejen popíráním falešných rodokmenů, ale i např. krytím bezpapírové feny, které spáchal představitel této „autority“. A teď se tato „klubová autorita“ po X letech probudila a začala bít na poplach a hulákat na všechny strany, že množitelství je věc špatná. Mě osobně to přijde hodně vtipné a připomíná mi to staré pořekadlo: zloděj křičí, chyťte zloděje.
V podstatě mě nechává výše napsané chladným a jen se usmívám nad hloupostí několika lidí, kteří byť znají pravdu, se neustále řadí do skupinky přikyvovačů – neboť je to pro ně jednodušší. Ale ono to je jedno, náš klub nevznikl proto, aby s někým soupeřil, nebo aby se stal nejklubovatějším klubem mezi kluby, ale proto, aby osvětlil pravou povahu plemene APBT, aby vysvětlil specifika chovu tohoto plemene a případně pomohl v orientaci při výběru štěňat či chovných párů (např. tím, že se uveřejňuje seznam množitelů, takže zájemci o plemeno aspoň ví, komu se vyhnout…). Z tohoto důvodu provozujeme APBT Online Database, která je v současné době největší online databáze na světě, proto vydáváme tento časopis, proto děláme přednášky po školách a školkách a tak dále. Snažíme se být jiní, snažíme se v prvé řadě propagovat naše plemeno, ne náš klub.
