Selekce dle barvy byla v chovu game psů často přehlížena, zejména v USA, kde jsem svého času navštívil spoustu velkých kennelů s řádově 35 až 250 psy. Velmi mě překvapilo, že tuto metodu používali snad jen dva chovatelé (a nutno podotknout, že jsou legendami v chovu game psů) – jednalo se o Floyda B. a Jerryho C. My sami tuto metodu používáme už hezkou řádku let a přináší skvělé výsledky. Pokud máte málo místa popřípadě malý genetický základ, využití selekce dle barvy vám může pomoci zúžit a stěsnit vaši vybranou krevní linii či rodinu. Nelze to samozřejmě garantovat, protože game psi se vyskytují ve všech barvách a typech, ale pro představu řekněme, že chováte na Alligator linii a máte přístup pouze ke čtyřem až deseti psům. Pak je užití této chovné techniky více než vhodné.
Když jsem choval na Alligator krvi, chtěl jsem, aby jeho potomci vypadali jako on ve všech směrech. To znamená černá srst, rudé oči, dlouhé tělo a samozřejmě všechny ostatní kvality, pro které byl tak známý. A teď – byl jsem na yardu Garyho H. a ukázal mi nejčistšího Alligator psa, jakého měl. A k mému obrovskému překvapení to byl plavý pes s bílými znaky. Ačkoliv jsem z respektu nikdy nic neřekl, byl to pro mě šok, když jsem postupně zjišťoval, že chovatelé, kteří používají Alligator krev, se sice snaží, aby měli co nejvyšší výskyt Alligatora (nebo jeho syna Rufuse) v rodokmenech svých psů, ale neselektují dle barvy.
Uvědomil jsem si, že faktická čistota dané krevní linie prudce klesá, pokud jsou psi chováni jen dle rodokmenů. Také jsem pochopil, proč mohou být jejich odchovy na pohled o tolik těsnější než naše, protože ve skutečnosti využívají větší počet odlišných psů. S barvami od bílé k žíhané, od rudé k plavé a černé v jejich genetickém základu vzniká velká rozmanitost, co se týká chování i vzhledu jednotlivých psů z jednoho a toho samého spojení. Z mého pohledu toto svědčí o nepříliš dobrém pochopení chovu psů a jedná se o pohodlnou zkratku, když si můžete dovolit mít sto, dvě stě psů. Ve Spojených státech toto nazývají chovatelský výstřel naslepo, což více či méně popisuje jejich směr myšlení ohledně chovu.
V naší části světa jsme tedy produkovali psy s větším procentem úspěšnosti z několika prostých důvodů – neměli jsme dostatek místa, nemohli jsme krmit tolik psů, a tudíž jsme si nemohli dovolit držet psy, kteří nebyli opravdu kvalitní.
Asi všichni jsme zažili, že nám naše matka či teta řekla: „Chlapče, ty ve všech směrech vypadáš úplně jako tvůj děda.“ Dle genetické teorie si však od svých prarodičů neseme pouze 25% genetické výbavy. Ve skutečnosti však můžeme být geneticky vrženi zpět ke svým prarodičům a nést 75-80% jejich genetické výbavy – a být tak téměř přesnou kopií našeho dědečka. A takto to také funguje u psů. Příliš často lidé koukají pouze na rodokmeny a ne na psy a kryjí tohle s tamtím a tamto s tímhle jen proto, že to na papíře vypadá hezky. A ano, výsledkem tohoto výstřelu naslepo pak s největší pravděpodobností budou průměrní či podprůměrní psi.
Když jsem choval na Alligator krvi, jablko muselo padnout blízko stromu. Potomci nemuseli být přesnou kopií Alligatora, ale ten jedinec, který jej připomínal nejvíc, tak ten byl použit do dalšího chovu. Můžete namítnout, že třeba plavě zbarvený bratr toho vybraného chovného jedince dosahuje mnohem lepších kvalit a proč tedy nepoužít v chovu jeho? Moje odpověď zní, že daný plavý pes sice může být dobrý ve čtverci, ale očividně je geneticky postaven na předcích Alligatora a ne přímo na něm. Další věcí je, že potomstvo musí pochopitelně mít stejné kvality jako chovný základ a toho docílíte pouze tak, že vždy a nekompromisně vyřadíte všechny špatné psy. Výsledkem pak je, že vám zbude několik málo jedinců, kteří však ve všech směrech připomínají onoho původního psa, na kterém chováte.
Až v okamžiku, kdy máte tento chovný základ, vaše chovatelství teprve skutečně začíná. A zjistíte, že vaše odchovy jsou o hodně těsnější i s menším počtem odchovů a s menší závislostí na jménu daného psa. Abych to vysvětlil – znamená to, že takto chovaný pes, který má v rodokmenu Alligatora šestkrát, může být o mnoho těsnější a čistší než pes, který má v rodokmenu Alligatora dvanáctkrát nebo třeba i patnáctkrát, ale pochází z chovu, který je dělán pouze dle papírů. Využívání selekce dle typu a barvy psa je v chovu kvalitních game psů často hrubě podceňováno a přehlíženo.
Dalším příkladem chovu dobrých psů, nebo bych měl spíš říct dalším skvělým příkladem, jsou Nigerino psi. Jsem si jistý, že většina z vás tohoto psa zná, nebo o něm aspoň slyšela. Takže se podívejme na jeho rodokmen – ze 75% je Eli Jr. a z 25% GrCH Art. Z Artovy krve je pak 50% také Eli a druhých 50% tvoří Clayton’s Java. V rodokmenu Nigerina tedy zastupuje pouze 12,5%, ale jaký fenomenální vliv to mělo na Nigerina. A Art byl jeho děda. A teď – GrCH Art byl červený a všechny své zápasy vyhrál v krátké době a někteří říkají, že byl požehnán stylem Eliho Jr., což je dle mého názoru asi do určité míry pravda. Ale Nigerino podědil svoje schopnosti, svůj styl, svou barvu a svoje působení po Artovi. Nigerino byl velmi dobrý chovný pes a zplodil spousty a spousty psů, z nichž většina byla rudé barvy s černou maskou. Tedy přesně takového zbarvení, jaké měli on i Art. A pokud budeme pokračovat od Arta k jeho vnukovi Nigerinovi a od Nigerina k jeho synovi Red Roverovi, zjistíme, že Red Rover zplodil naši fenku jménem Rosey. Všichni jsou to rudí psi s černou maskou a velmi rychlým stylem. Pokud se ale podíváme do jejího rodokmene, zjistíme, že dominantním psem je Eli Jr. (věřím tomu, že ho tam najdete pětatřicetkrát). A pokud v sobě nese GrCH Nigerina/GrCH Arta pouze pětkrát, pak ano, je považována za Eli Jr. psa. Ve skutečnosti ale nemůžeme být dále od pravdy, Rosey je kompletní kopií GrCH Nigerina a GrCH Arta. A tohle je asi odpověď na vaši otázku. Samozřejmě, papíry jsou důležité, ale pokud chceme chov směřovat na určitého psa, nic není důležitějšího než selekce založená na barvě a typu.
By BigD (Limey kennel)
