Nedávno jsem se při telefonátu s B. Jackem zmínil o nápadu napsat tento článek. Řekl mi, ať do toho jdu a tady je tedy výsledek.
Někteří budou s obsahem souhlasit, někteří ne, jak už to bývá. Dokážu si představit, že během let vyšlo článků a proběhlo diskuzí o game více, než je zrnek písku na poušti. Všichni jsme slyšeli, že to, co je pro jednoho poklad, je pro jiného odpad a stejně tak to platí i mezi dogmeny – co je pro jednoho cur, pro druhého může být game psem.
Kdysi jsem měl jednoho malého psíka, který šel proti championovi. Zápas trval přes dvě hodiny a byl na domácí půdě oponenta. Můj pes prohrál a byl odpočítán. Během noci jsme o něj přišli. Ale o čem chci mluvit – okamžitě po akci za mnou přišlo pár nadcházejících dogmenů, kteří ztratili menší sumy v sázce. Zastavili se u našeho auta a nabídli nám zbraň, abychom se zbavili „naší džukely“. Psa, jehož cena se ještě před pár momenty dala vyvážit zlatem. Udělal vše, co bylo v jeho silách, předvedl nespočet scratchů a výsledek byl nejistý až do samého konce… A teď přichází ta zábavná část!
Chovali byste raději na psovi, který si přes dvě hodiny vedl dobře, ale prohrál a byl odpočítán, anebo byste raději chovali na championovi, který vyhrál třikrát, čtyřikrát nebo i desetkrát, ale vždycky porazil oponenta do 10, 20, 30 minut a nikdy se nedostal do potíží?
Tohle je něco, nad čím by se měl člověk vážně zamyslet. Samozřejmě jsou zde další faktory, které se musí zvážit: reputace dané rodiny, počet kvalitních psů, kteří vzešli z dané linie a pak ta hlavní položka – konzistence.
Jakým psem bych kryl je pro mě naprosto jasné. Ale většina chovatelů by si vybrala jen vítěze, protože nikdo nechce být spojovaný se psy, kteří prohráli či se vzdali. Ale holou pravdou je, že tito psi jsou ve všech existujících rodokmenech. Pro lidi, kteří je vlastnili, to byli dobří psi. Ale ostatní, kteří je nikdy neviděli, mohou být zcela jistě naprosto opačného názoru. A to je částečně to, co udržuje kola soutěživosti v pohybu.
Osobně jsem mluvil s mnoha nejlepšími dogmeny, kteří kdy vkročili do čtverce a všichni se shodli na jednom – ve špatný den a za špatných okolností to může zabalit každý pes. Nezapomeňte, mluvíme o tvorech z masa a kostí, ne o naprogramovaných strojích. Myslím si, že dobrá péče je jednou z hlavních složek, které mohou v psovi pomoci posílit game. Buldoci mají duši a reagují na to, jak s nimi zacházíme, ať už je to pozitivně či negativně. Mohl bych vzít toho psa, kterého jsem dříve zmínil (toho, jak prohrál proti championovi po dvou hodinách) a převálcovat championa, který měl jen krátké a jednoduché akce, když by štěstí stálo při mně a negativní okolnosti zasáhly soupeřův roh. Ten, kdo stojí za psem, může být právě tím rozdílem, zda se pes předvede jako špatný nebo jako dobrý, jako game nebo ne, atd. Viděl jsem prvotřídní péči, kvalitní žrádlo, dobrou zdravotní péči a duševní postoj, celkově špičkové prostředí. A psi z dobrých rodin, chovaní v tomto prostředí se konstantně projevovali jako dobří.
Na druhou stranu jsem viděl některé yardy a dogmeny, kteří opravdu dali game negativní aspekty. Na těchto yardech je za žrádlo používáno prakticky cokoliv (nejčastěji prostě to nejlevnější), pokud se vůbec rozhodnou své psy nakrmit. Žalostná nebo vůbec žádná zdravotní péče, zneužívání psů na mnoha úrovních, rollování, když jsou majitelé zpití do němoty, nebo když psi ještě neměli čas se zotavit z předchozího pouštění. Jsem si jistý, že tyto typy znáte. Svým vlastním přístupem ničí pravděpodobnost, že se jejich psi prokážou jako dobří s nějakou konzistencí. Když a pokud vůbec narazí na dobrého psa, pak je to jen proto, že je tento pes skutečnou výjimkou a dokáže fungovat za těchto okolností. Zvažte, jak skvělý pes by to mohl být, pokud by se mu dostalo dobré péče, přátelského přístupu a pozitivní motivace.
Viděl jsem spousty excelentních a perspektivních psů, zničených čirou ignorancí. Až příliš potencionálně dobrých psů neuspělo jen díky tomu, že byli ve špatných rukou. Vždycky dejte 100% podporu do přípravy psa na akci a nikdy nespoléhejte na fakt, že má velké srdce a neprokazuje špatné znaky. Vyčerpání donutilo vzdát to už spousty game psů.
Osobně nemám rád slovo džukela. Je příliš vágní, aby popsalo odlišné stupně game. V jakém bodě se rozhodne, že je pes cur? Dvě hodiny, tři hodiny, celý den, celou noc, po šesti oponentech? Viděl jsem psy zabalit to po deseti minutách a o nějaký čas později ty samé scratchovat do posledního dechu. Je to komplikované, fascinující a záhadné. Viděl jsem je jít na plné srdce a později vzdávat se po deseti minutách.
Pravdou je, že všichni, každý jeden z nich, se v určitý daný den mohou zastavit…
