Tento článek bych rád věnoval tématu, které je pro mnohé vlastníky plemene APBT alfou a omegou jejich bytí a mnohdy i jeden z hlavních důvodů proč vlastní právě psa plemene APBT. Nechci se zde ale zabývat tréninkem, či přípravou na tyto soutěže, ale rád bych se zaměřil na něco trošku jiného.
Znáte to, ať se rozhodnete pro jakoukoliv činnost, vyberete si jakéhokoliv koníčka, zaměstnání nebo životní směr, v počátcích se nevyhnete idealistickému přístupu, kdy jste plni nadšení, ideálů a tento svůj postoj se snažíte rozšířit mezi spoustu svých vrstevníků, přátel, sousedů a mnohdy i náhodných kolemjdoucích (pravda je, že toto se občas nesetkává s porozuměním). Stejně jsem na tom byl v počátcích, kdy jsem si pořídil prvního psa plemene APBT. Vyzbrojen argumenty z diskusních fór (kam většinou přispívali pseudoodborníci – vlastnící ty nejpitbulovatější pitbully na světě) jsem se dal do vysvětlování širému světu, že na Americkém Pit Bull Teriérovi je páchána ohromná křivda, že se jedná o úžasného psa, který správnou výchovou splní vše, co páníčkovi uvidí na očích. Mnoho těchto “zaručených pravd” o Americkém Pit Bull Teriérovi se posléze ukázalo jako hloupost, ale o tomto psát nechci. Jak nadpis napovídá, věnovat bych se chtěl tématu bull sportů, kdy bych začal mé vyprávění první návštěvou takovéto akce.
Jak jsem řekl, mnoho lidí (asi tak plus/mínus 100 procent), má v počátcích nasazené růžové brýle a jsou plni ideálů (většinou do té doby, než se střetnou s tvrdou realitou) a podobně jsem to měl i já ve vztahu s bull sporty. Pravda ale je, že podobný názor jaký jsem si na tuto problematiku udělal tehdy, mám dodnes. Bull sporty beru jako možnost vyřádění se se svým psem, prezentaci psa před veřejností jako ovladatelného jedince a sporťáka, který dokáže předvést ohromující výkon. Pln těchto ideálů jsem se vydal na svoji první bull akci – byť jen jako divák. Přeci jen jsem chtěl podpořit svou účastí akci, která měla tak šlechetný cíl – propagaci plemene APBT v nejlepším světle (však jsem psal, že jsem měl nasazené růžové brýle… bohužel měly asi 10 dioptrií).
A dostali jsme se k hlavní části tohoto článku:
Jak jsem napsal výše, miluji plemeno APBT pro jeho povahu, historii i exteriér a vítám jakoukoliv činnost, která vede k pozitivní prezentaci tohoto plemene před veřejností. Nějak se mi ale neslučuje tato činnost s organizováním bull sportů, protože to co se na těchto akcích děje posledních pár let, je pro veřejnost něco neskutečného, nepochopitelného a jen jim potvrzuje obraz o tomto plemeni a jejich majitelích, který si utvořili z bulvárních médií. Jak jinak chcete vysvětlit lidem, že majitelé tohoto úžasného plemene jsou schopni se hádat do krve kvůli 1 cm na high jumpu, přeměřovat vodováhou weight pullovou dráhu, zkoušet kvalitu (nebo pravděpodobně míru oslintání) peška na wall climbingu či samotnou stěnu. Lidé se na těchto akcích hádali kvůli pitomostem a já zjistil, že i v současné době si mnoho lidí pořizuje plemeno APBT kvůli zvětšení vlastního ega. Narozdíl ale od dob minulých, kdy si tato individua pořizovala APBT pro jeho špatnou pověst, dnes si APBT pořizují lidé kvůli pohárkům a sportovním výkonům. Ze sportů, které byly původně určeny pro vyblbnutí a prezentaci psů před veřejností, se postupem času stala činnost hodná profesionálů, plná intrik, pomluv, nadávek… prostě profesionálové. Tak nějak přirozeně se vytratilo to nejdůležitější – propagace plemene. Ale proč by někdo také propagoval plemeno APBT, když 90 procent účastníků těchto akcí mají psy s neznámým původem (čti oříšky). Na spoustě akcí se veřejně propagovaly podvody s rodokmeny (ačkoliv o tom organizátoři věděli), doporučovala se krytí výborných sporťáků (samozřejmě že se jednalo o psy s neznámým původem) a mnohdy i sami organizátoři a mentoři těchto akcí sem tam nakryli svými psy slibnou fenku s výbornými sportovními výsledky, byť bez známého původu. Bull akce jsem navštěvoval celkem často, ale v současné době jsem ve stádiu, kdy na tyto akce nejezdím a chcete vědět proč? Mě zajímají psi, zajímají mě rodokmeny, zajímá mě povaha psů, jejich historie. Opravdu se nezajímám o to, kolik který pes skočil na high jumpu, nebo že zrovna je jedna slečna v neoblibě, protože se jí daří vyhrávat. Tyto pejskařské akce již přestávají být o psech, ale jsou o velikosti eg (pravděpodobně i něčeho jiného) jejich majitelů. Je to veliká škoda, neboť potenciál těchto akcí je obrovský, ale troufám si tvrdit, že v současné době se již jedná o tak rozjetý vlak, že s tím nikdo nic neudělá.
A proč jsem tedy psal tento článek, když já sám na tyto akce nejezdím (takže teoreticky mi to může být jedno) a jak jsem napsal, pravděpodobně se přístup většiny k bull sportům nezmění? Je to jednoduché: opět jsou slyšet hlavní aktéři obhajující současný stav. Obrnili se výrazy jako zdravá soutěživost, boj o poháry, pozitivní zpětná vazba (výsledková) a podobné hlouposti. Pro mě je to jen obhajování něčeho neobhajitelného – při komunikaci s těmito lidmi mám stejný pocit jako před cca 5 lety, kdy vznikl první profesionální tým na bull sporty. Také jsem nechápal proč tyhle hlouposti tahají někam, kde má jít především o srandu, pohodu, setkání lidí…
Ale dost, jdu na zahradu poklidit hovínka, zablbnout se psama a udělat jim nějaký ten osobáček na high jumpu. 😉
