Neuplyne měsíc, kdy by se nám v našem klubovém e-mailu neobjevil dotaz na nějaký universální tréninkový plán, aneb jak co nejlépe připravit psa na soutěže. Vždy se snažíme lidem vysvětlit… Počkejte, trošku předbíhám, vezměme to hezky popořadě.
Tak jako se u lidí vyskytují jedinci, kteří mají nadání na sport a jiní nikoliv (např. ne každý má vlohy na atletiku nebo plavání), i mezi psy najdete jedince, kteří bravurně zvládají např. weight pull, ale výjimky, kterým dělá např. tahání zátěže problémy. Pokud budete mít psa, kterého baví high jump, weight pull i wall climbing a k tomu s radostí běhá na treadmillu, bude příprava a stanovení tréninkového plánu velmi jednoduché.
Co když ale vlastníte psa, kterého nezajímá nic? Když mu ukážete peška, tak k Vám sice běží, ale ne kvůli tomu, aby se šel přetahovat, ale proto, že se s Vámi chce jen pomazlit. Co když takovýto pes nechce skákat do výšky, šplhat po stěně a na treadmillu se jen přihlouple tváří a vystál by vám v něm důlek? I ten nejnešikovnější a nejlínější pes ale umí chodit, tudíž se nabízí s ním chodit na dlouhé, velmi dlouhé procházky. Zmínil jsem se o tom, že by ty procházky měly být opravdu dlouhé? Nic jiného vám totiž ve výsledku ani nezbude. Ale to opět trošku předbíhám.
Nebo si myslíte, že můžete na takovéhoto psa naroubovat tréninkový plán, ve kterém se uvádí, že první den musí pes běhat na treadmillu 20 minut, tahat 5kg těžkou zátěž půl hodiny a tak dále? Popravdě znám jednoho chovatele, který se mi jednou chlubil, že každého psa naučil běhat na treadmillu. Když jsem se ho po čase zeptal, jak toho docílil, řekl mi: „No vezmu psa, upnu ho na treadmill a nechám ho tam, dokud se nerozejde.“ Řekl jsem si, že na tom něco je, že jsem asi jen netrpělivý a psa z treadmillu sundám už po chvilce. Vzal jsem tedy psa, upnul jsem ho na treadmill a snažil se ho nalákat na peška, granule, míček a pískací hračku mého syna. Pes jen stál, koukal na mě a vrtěl ocasem. Po chvíli jsem vzdal jakékoliv lákání psa a jen si sedl na židli před treadmill a začal hrát hru „Kdo vydrží déle“. Přiznávám, že jsem vzdal tuto hru po hodině a půl, ačkoliv věřím, že pes by na treadmillu stál mnohem déle. Jen si nejsem jistý, že by se mu touto tréninkovou metodou zvedla fyzická kondice. Zavolal jsem tedy mému známému a sdělil mu své poznatky z učení psů na treadmillu a on se do telefonu tak zvláštně usmál a sdělil mi, že pokud se pes ani po několika hodinách na treadmillu nerozejde, tak má doma takový pěkný bičík… A dodal: „Věř mi, rozběhne se každý pes.“
Toto jsem zkoušet nechtěl a nemělo to nic společného s tím, že doma žádný bičík nemám. V té době jsem začal přemýšlet, jak to vlastně je s těmi tréninkovými plány pro psy, které se občas v literatuře objevují (v tomto čísle můžete na takový narazit – tréninkový plán podle Fat Billa). Jistě jsou dobré jako „mustr“, podle kterého se dá eventuálně pes připravovat např. na závody, ale nikdy bych nebral takovýto plán jako dogma a nelámal bych psa do činností, které mu nevyhovují.
Je to celkem i logické, když budete psa nutit do něčeho, co ho nebude bavit (např. tahání zátěže), tak výsledky z tohoto tréninku budou mizivé. Pes by měl v prvé řadě trénovat a soutěžit v disciplínách, které ho opravdu baví. Pak máte jistotu, že pes ze sebe vydá maximum – a to jak v tréninku, tak v samotném závodě. Několikrát jsem byl svědkem toho, jak se někteří majitelé svých psů snažili ze psa udělat univerzálního sportovce (tzn. psa, který soutěží ve všech disciplínách), ačkoliv bylo vidět, že např. weight pull není jeho parketa a nevyhovuje mu. Na mnoha soutěžích se opakuje situace, kdy je na weight pullovou dráhu zapřažen pes, který se staženým ocasem sice břemeno odtáhne, ale pohled to není pěkný. Ale toto je vždy o člověku a o jeho vztahu ke zvířatům. Pokud budou lidé chovat psy jen za účelem vidiny výhry na soutěžích a tato touha bude převažovat nad vztahem k samotnému zvířeti, nikdy to nebude lepší. Ve výsledku, když se nad tím zamyslíte, tak bez jakéhokoliv složitého bilancování určitě tipnete vítěze ve weight pullingu, zvlášť když budete mít možnost vybírat ze dvou psů. Vždy bych si „vsadil“ na psa, který bude tahat s chutí a nebude do svého výkonu jakkoliv nucen svým majitelem.
Co jsem chtěl tím vším vlastně říci? Je hezké používat něčí tréninkový plán, ale je vždy velmi důležité tento plán upravit na míru svému psovi. Když budete mít psa, který Vám nebude běhat na treadmillu, budete muset vymyslet alternativu (např. běh u kola). Jakékoliv lámání, či přesvědčování násilím ho nikdy nevybičuje k výkonům, které by podal u alternativní metody, která by ho bavila více. Přesto si neodpustím ohledně tréninkového plánu jedné rady. Dejte si velký pozor na přetrénování Vašeho psa. Tito psi dokáží nemožné a trénují, dokud nepadnou. To je na jedné straně vlastnost, pro kterou naše psy milujeme, na straně druhé si můžete díky této vlastnosti psa zničit. Vždy nevěřícně kroutím hlavou, když majitelé psů připravují své psy na bull show a to mnohdy i den před samotnou soutěží. Pes by měl mít svůj režim: tzn. dny, kdy se trénuje a dny kdy odpočívá. A co je nejdůležitější, před soutěží by měl mít pes minimálně týden volna.
Je jedno přísloví starých chovatelů, které by se dalo aplikovat i v dnešní době: „Přetrénovaný pes je vždy horší, než nedotrénovaný!“ Pokud jste tedy čekali nějaké rady jak svého psa připravit pomocí universální tréninkové metody, pravděpodobně Vás článek zklamal. Na druhé straně jste se dozvěděli jednu důležitou věc: každý pes je individuální osobnost a trénuje se jinak. Čtěte tréninkové plány starých chovatelů, poučte se z nich a zkuste je aplikovat na své psy, ale vždy se snažte přizpůsobovat tréninkový plán svému psovi, ne psa tréninkovému plánu.
