Klub Chovatelů Pit Bull Terriérů vznikl koncem roku 2011 jako reakce na narůstající tlak veřejnosti na majitele a chovatele APBT. Vlivem nedostatečné osvěty se chovatelé stále častěji stávali terčem kritiky nejen ze strany té části veřejnosti, která se psů obává, ale co hůře – i ze strany samotných majitelů a chovatelů psů.
Nepochopení specifik držení a chovu APBT vedlo až k obviňování chovatelů z týrání psů apod. Ano, mluvím především o (pro APBT typickém) držení psů na řetězu a také o specifické historii plemene, která jej předurčuje býti terčem zjitřené fantazie veřejnosti.
KCHPBT tedy vznikl především za účelem osvěty, přičemž zvláštní důraz klade na vysvětlování historie plemene, jejíž poznání je nutné pro pochopení specifik plemene. Mezi činnostmi klubu bych ráda zmínila zejména:
- přednášky o plemeni na mateřských a základních školách
- vydávání klubového časopisu, který právě držíte v rukou
- provozování databáze rodokmenů GameDogs Pedigree
- provozování registru APBT Online Register
- vystupování v mediích za účelem prezentace plemene
a mnoho dalšího…
Pokud chceme změnit náhled veřejnosti na chovatele a majitele plemene, musíme začít především sami u sebe. Dalším velmi důležitým úkolem chovatelských klubů tedy je „výchova“ samotných majitelů a chovatelů psů. Jejíž součástí je nejen zdůrazňování zásad bezpečnosti při pohybu se psem na veřejnosti, ale především také snaha o zpřehlednění chovu jako takového. Neorganizovaný chov psů je totiž snadným terčem pro „protipsí“ zákony, omezující nebo dokonce přímo zakazující držení určitých plemen psů. Argumentem bývá především nulová kontrola chovu a na ni navazující kriminalizace chovatelů určitých plemen naznačováním, že je chov plemene v rukou „podivných individuí“ nepodléhajících žádné kontrole ani vedení. Tomu všemu je možné se alespoň částečně vyhnout právě zastřešením oficiální organizací, která nějakým způsobem má chov pod kontrolou. Více než kontrola jako taková je však potřebné vedení v pozitivním slova smyslu. Nikoliv formou příkazů a sankcí, ale především dobře míněnou radou a doporučením. Bohužel právě tato naše snaha se setkala s nejvíce negativními reakcemi. Povětšinou ze strany lidí, kteří byli zvyklí spokojeně si hrabat na svém písečku a najednou tu byl klub, který nahlas říkal, že například „chov“ psů s neznámým původem je cestou nikam. Samozřejmě, že prvotní ohlasy byly tedy často vysloveně negativní. Ačkoliv to bylo v logice věci, byl to stav velmi vyčerpávající. Nicméně se domnívám, že řada lidí už nyní začíná chápat, že aktivita klubu má nějaký smysl a pevně doufám, že klubu a především APBT v ČR svítá na lepší časy.